WebZdarma.cz


Historie obce Dědov (Dolní Dědov) a Javor (Horní Dědov)

Obce Dolní a Horní Dědov patří k těm nejkrásnějším místům Broumovského výběžku.Naši předkové zde začali měnit divokou přírodu v úrodné pozemky.Kultivovali zemi a naše obce učinili takovými, jakými donedávna byly. Až do roku 1945 byly obě obce samostatné, ale během času srostly v jediné společné osídlení.

Poloha obcí

Kdo chce jet do Dolního a Horního Dědova, musí projet severní část Čech. Cesta vede přes Prahu a Hradec Králové až téměř k hranicím. V tomto území leží Broumovský výběžek oddělený od Krkonoš a Orlických hor. Na malém kousku země zde leží Dolní a Horní Dědov.Vede tudy od roku 1875 železnice.Trať vede z Meziměstí do Chocně. Obě obce leží vedle sebe v krásném údolí řeky Metuje.Údolí probíhá od severu k jihu.Metuje pramení ve Slezsku poblíž Raspenavy.Při své cestě na jih přibírá malé potoky jako kupříkladu Adršpašský a Klučanku, která se vlévá v Dolním Dědově do Metuje. Tyto jinak mírné vody se stávají v době tání sněhu,nebo při větších dešťových srážkách čilými toky, které si vyžádaly již mnoho obětí. Dolní a Horní Dědov bývaly samostatné obce, které rozdělovala řeka Metuje. Každá obec měla vlastního starostu.Hranice Horního Dědova sahaly k pravému břehu Metuje, zatímco Dolní Dědov ležel z největší části na straně levé. Řeka dělila celá panství.Dolní Dědov patřil panství polickému, Benediktinům, kdežto Horní Dědov byl majetkem panství Teplice. Obě obce patřily k soudnímu okresu v Teplicích.Ty měly rozlohu 134 km2 a v roce 1910 měly 12.900 obyvatel. Na severu hraničil soudní okres s pruskými hranicemi, na východě s okresem Broumov, na jihu s okresem Náchod a na západě s okresem Trutnov. Domy a dvory v Dědově byly lemovány ovocnými sady a nebo ležely na svazích úzkého údolí řeky Metuje. Na obou stranách údolí byly náhorní roviny, na kterých (částečně i na údolních) bývaly pole rolníků. Cesta k nim byla obtížná a pro mnohé také příliš vzdálená. Z velké části byla pole jílovitá a nebo písčitá. Úrodnost polí byla tedy jen prostřední. Na levém břehu Metuje se vypíná Ostaš a Hejda. Obě obce byly dlouhé asi 4 km a leží 420 m nad mořem. Horní Dědov se rozkládal asi na 300 ha, z nichž asi 215 ha bylo orné, 33 ha luk, 11 ha pastvin a 1,1 ha zahrad. Obec Dolní Dědov měla rozlohu asi 183 ha, ze které připadalo 117 ha na ornou půdu, asi 11 ha na pastviny, zahrady 5 ha a les 26 ha.

Procházka Dědovem

Kdo přichází ve směru od Teplic do Dědova, spatří nejprve budovy Kohornovy továrny (později Texlen).Ty stojí přesně na hranici Horního dědova a leží mezi silnicí a paralelně tekoucí Metují. Na cestě do vsi, několik desítek metrů dále stála zděná budova drtírny lnu. První domy patřily statku Steinerových (později Hejnyšovi).Statek Steinera má oproti jiným statkům tu velkou výhodu, že část jeho polností leží ještě zčásti v údolí, poblíž hranice obce. Za nimi byl z velké části smrkový les. Další usedlost byl dvůr Birkeho. Nad obytnými budovami stály tovární budovy, tkalcovny a vše, co k tomu patří, ještě kousek dál nahoru, těsně na kraji lesa lze spatřit kapli, která byla postavena rodinou Birkových. Pod usedlostí Birkeho stál dům krejčího Heinzla. Mezi jeho domkem a domem Steinerovým stál u silnice kamenný kříž, postavený v r.1860. Na tomto místě vedl příkop. Okresní silnice a řeka odtud vedou dlouhou dobu vedle sebe.Také řeka Baache (jak dědovští nazývali Metuji) byla na tomto místě velmi mělká. Při nízkém stavu vodní hladiny zde byl splav. Na protějším břehu se dali spatřit první domy Dolního Dědova. Statek p. Franze a obytný dům Allina – sochaře byl odtud dosažitelný dřevěným mostem. Zde se nacházíme již v obci. Stojí tady obytné domy, obklopené velkými zahradami a mnoha ovocnými stromy, keři a květinovými záhony. Právě tak pěkně jsou v krajině usazeny selské dvory se stodolami a chlévy. Z každým dvorem začíná úzká cesta, která vede k polím. Od toho již dříve zmíněného dřevěného mostu vede silnice pořád rovně až ke škole, která byla postavena v r.1892. Cestou sem je vidět hodně domků barevně natřených, ty jsou po obou stranách silnice. Zde před školou na levé straně silnice je pohostinství p. Friede Adolfa. Zde je velký prostor sloužící o poutích jako místo oslav. Škola sama leží na pravé straně silnice. K ní patří cvičební a sportovní hřiště se svými šplhadly, žebříky a hrazdami. Všechno toto cvičební nářadí bylo tehdy vyrobeno ze dřeva. Hned vedle školy stával kříž, obehnaný plůtkem. Odtud vycházelo procesí křížové cesty, to se konalo jednou za rok. Scházeli se tu spoluobčané, členové spolku a i farář z Teplic. Otočíme-li se v tomto místě trochu doleva, uvidíme na druhém břehu Metuje velký skalní průlom, který musel být proveden kvůli železnici. Toto místo se lidově nazývalo Einschnitt.Podíváme-li se trochu níž, spatříme zeď hřbitova. Za školou běží Metuje i okresní silnice ještě malý kousek vedle sebe. Obě přitom tvoří menší oblouk doleva, pak se Metuje velkým obloukem od silnice odklání. Na konci malého oblouku leží usedlost kováře Bergra. Na protější straně je požární zbrojnice hasičů Horního Dědova. Vedle zbrojnice začíná cesta k prvnímu zastavení křížové cesty, která má začátek asi 100 metrů dále na stráni. Odtud se také údolí Metuje stále víc úží. Kopce vystupují blíže nad řeku a stráně se stávají stále vyšší a skalnatější. Za stavením kováře Bergera je Steiner schenke (výčep). Schenke bylo s velkým místem v popředí, na němž se konaly taneční zábavy při všech možných příležitostech. Vedle hospody byla usedlost Tauberova truhlářství. O něm se už tenkrát vyprávěla veselá příhoda. Prý tu jednou prospali celý den. Způsobili to výrostci z Dědova.Ti nanosili přede dveře a před okna tolik dříví, že dovnitř domu nepronikl ani sebemenší paprsek denního světla. Ke všemu se jim uvnitř zastavily hodiny se závažím, takže považovali den za noc. Jdeme-li po silnici ještě dále, dojdeme k pekařství Wolfovu a hned pak k řeznictví Allinovu. Když se tu okamžik zastavíme a podíváme se zpět, spatříme křížovou cestu v celé její délce. Její kamenitá cesta od prvního až ke 14tému zastavení je dobře rozpoznatelná.

Pohlédneme-li opět k silnici uvidíme naproti Allinovu řeznictví most.Ten spojuje obecní cestu s okresní silnicí. Vpravo od mostu, těsně u Metuje stojí tkalcovna lnu pana Weisse. Na protější straně je brod přes Metuji, v tomto místě sedláci vždy plavili koně a osadníci zde zase brali vodu, když jejich vlastní prameny v teplých letech vyschly. Okresní silnice stoupá čím dál víc, výjezd na „Hemmhügel“ vršek začíná právě zde. Z této strany je ale moc těžké na kopec vyjet, spřežení vozů, které ještě bylo koňské nebo volské muselo mít další přípřež, aby stoupání zmohlo. Nahoře na „Hemmhügelu byl smrkový porost, zde také stojí pomník padlých ve válce. A odtud vedla cesta dále nahoru na kopec. Lidé zde říkali prostě „Smrková cesta“. Na kopci stálo pět selských dvorů, první z nich byl vzdálen sotva 500 metrů. Jeden z těchto dvorů byl Ungerhof. Nad ním byl vidět polní kříž. Další kříž, zvaný „Paaschakreuz stával na poloviční cestě od Hemmhügelu k Paaschofu. Tento dvůr se dosáhne, když u prvního dvora, který za Hemmhügelem následoval se jde podle polí, po asi 2 km se dojde k osamělému dvoru a nedaleko od něho stávaly první domy obce Skalka. Jak blízko u sebe to všechno bývalo dokazuje příhoda z r.1936. Tehdy jednu stodolu statku Paaschofova zachvátil požár. Protože v té době byla velká mlha, domnívali se dědovští hasiči mylně, že oheň vypukl na Skalce a tak jeli na Skalku. Na polou cesty však míjeli hasiče ze Skalky, kteří jeli do Dědova. Mysleli, že hoří v Dědově. Naštěstí se dal tenkrát oheň ještě včas uhasit. Od Hemmhügelu se dá jít také na Steenruck.To jsou strmé skály nad pomníkem, nad kterými se nachází menší rovina. Tam se scházeli o Velikonocích muzikanti a střelci ke společnému velikonočnímu koncertu. Nahoru se mohlo jít buď přímo skalami, nebo smrkovou cestou až ke dvoru Sturmerovu a odtud bez velké námahy na Steenruck. Hemmhügel byl také nejužším místem údolí. Skýtal se odtud výhled přes větší část údolí Dědova. Docela vlevo se dala ještě spatřit křížová cesta, Metuje, která údolí rozděluje na dvě části a pak také ještě hřbitov. Na druhé straně nad tím vším vidíme zářez (Einschnit) a železniční trať, která vede podél protější stráně. Lze vidět oba železniční mosty a vyzděnou železniční hráz. Pod tratí u usedlosti Seidla je vidět jeden z mnoha kamenných křížů, které se v obou obcích nacházejí. Opustíme-li Hemmhügel, sejdeme zase na okresní cestu velmi rychle zpět do údolí. Přitom míjíme tkalcovnu p. Hlaváčka, která leží na pravé straně silnice. Okolo ní jsou ale ještě i jiné pestře natřené domky, které jsou obklopené zahradami.

Silnice se přiblíží k Metuji a zatáčí doleva přes most na druhou stranu řeky patřící již k Dolnímu Dědovu. Ještě v Horním Dědově, přesně v jedné zatáčce leží obchod smíšeným zbožím p. Hartmanové. Poslední dům na katastru Horní Dědov byl poštovní úřad pro obě obce. Byl na pravé straně silnice u mostu. Odtud získává údolí opět svou dřívější šíři. Zastavíme-li se na mostě a pohlédneme na levou stranu, uvidíme domy obklopené zahradami, které se mezi řekou a stráněmi harmonicky vyjímají. Na pravé straně u řeky spatříme splav Metuje. Metuje se točí doprava a je to její staré řečiště, kde bývala voda hluboká a tichá. Kdysi sloužila jako příjemné koupaliště. Za mostem se silnice ostře zatáčí vpravo. Na tomto místě odbočuje úzká cesta doleva. Vede strmě nahoru na kopec, projde statkem Wittichovým a překročí trať železnice. Zde také leží zastávka Sofientthal. Jdeme-li dále po této cestě, přijdeme k vřesovišti (Hejda). Kdo byl nahoře na kopci, mohl odtud vidět polní kříž mezi dvěma lipami.

Jdeme-li dále po okresní silnici, dojdeme k hasičské zbrojnici Dolního Dědova. Stojí na pravé straně silnice. Hned za ní býval kanál, tekoucí od splavu k pile Birkových. Vedle kanálu stál také obecní dům Dolního Dědova. Na protější straně odbočovala opět jedna obecní cesta. Ta jde nejprve kousek do kopce a pak podchází pod železničním mostem na druhou stranu tratě. Před podjezdem po levé straně cesty stojí Peiskerkreuz (Pejskaru kříž). Na opačné straně bylo možno vidět park a vilu rodiny Fiedlerových. Kdo chtěl jít po cestě dále, kolem hájovny musel vyšplhat do kopce a po hodině chůze došel do města Police. Před hájovnou šla cesta vlevo na Ostaš. Cesta vedla podél potoka Klučanky svěže zelenými loukami a úrodnými poli. Na tomto místě stával dům a asi v polou cesty kamenný kříž Zuidkreuz. Před hájovnou a před odbočkou na Ostaš bylo u Klučanky vždy i v zimě živo. Plocha sloužila zimní sportům. Na pravé straně, hned za podjezdem bylo sportoviště a konaly se zde mnohé soutěže místních sportovců. Vraťme se zpět na okresní silnici a na levé straně vidíme pekařství Krenkovo a za ním ležela zahrada, na které hudební spolek z Dědova zřídil místo pro tanec. Na protější straně silnice byl velký prázdný plac a na něm Scholzerei. To bylo pohostinství s řeznictvím, které tu stálo víc než 200 let. Za ním bylo možno vidět kůlny a stodoly Fiedlerova statku. Na pravé straně tu vedla cesta k pile bratrů Birkových. Cesta tu vede po dřevěném mostě k turbinám podniku. K podniku patřil i dřevěný lágr, sahající vpředu až k okresní silnici. Za pilou vedla úzká stezka přes Metuji s malým spádem až k usedlosti p.Linharta. Při další chůzi po silnici se dojde po několika minutách k na levé straně stojící kapli sv. Anny. U ní tekla Klučanka, přecházela pod silnicí a ústila do Metuje. Naproti přes silnici začínal park s vilou p.Witticha. Zde na obou stranách silnice už vidíme jen louky a pole. Po jednom km vpravo lze pak podél silnice vidět první budovy továrny p. Witticha. Továrna byla vystavěna ve tvaru podkovy. Asi 100 m dále dlouhé tovární budovy stojí na jedné straně břehu Metuje. Střední díl továrny byl postaven přes Metuji, spojuje tovární budovy dohromady, je zde turbina k pohonu strojů. U továrny je také velký dům, kde mohou bydlet některé rodiny. Na protější stráni ve skále stojí další dům, kde bydlí prokurista továrny, pan Ulrich. Konečně se dojde k nádraží Matha-Mohren (Česká Metuje). Pod nádražím stojí hostinec „Zur Bude“ (Bouda). Byl postaven zpola ve skále. Kdo chtěl jít z hospody na nádraží, musel nejprve v hostinci vylézt na půdu a pak ještě několik schodů ve stráni a k nádraží měl pár posledních kroků. Dříve patřily obě budovy k Dolnímu Dědovu, ale po I. světové válce se připojily ke Žďáru.

Místní jména v Dolním Dědově

Tak jako v dalších obcích kolem Broumova byly pojmenovány jednotlivé části obce, např.: pěší cesty, silnice, kousky lesa, louky a pole, která připomínala z části dřívější osídlení Němců a z části určité události a funkce.

BIRNENLEHNE (hrušková stráň) – byla část stráně, kde dříve rostly hojně hrušky (nyní tábor skautů nad Ticháčkovými).

BRANDSTELLE (spáleniště) – byl statek na jedné výšině mimo obec. Byl zapálen dětmi a úplně vyhořel. Požár zničil i dalších sedm stavení.

BRENDE – byla lesní louka patřící k panskému dvoru.Také byla požárem zničena.

BRUNENLEHNE (studniční louka naproti Ticháčkovým) – je dolní část svahu s hruškovými stromy, kde prýštilo několik pramenů, zvaných SURGULLA.

BUCHENLEHNE (Bukalány) – louka a část lesa, kde převažoval porost buků. Vznikl už za prvního osídlení obce Dědov (Ahorn). Z toho je vidět, že už dříve bylo místo z velké části obklopeno lesem. Bukový svah se táhl údolím Klučanky až po železniční viadukt.

DIE HARRE – část místní cesty.

EINSCHNITT (průřez) – místo proražení ve skále nad hřbitovem, kudy vede železnice.

HIEDEGRABEN (Hejda) – lesní úsek s keříky borůvek a vřesu, kde se vyskytují hluboké průrvy. Při sběru se musí dát pozor na zmije. Cesta vede pod malým viaduktem(nad Ptáčkem) vpravo do kopce a nahoře je vidět vřesoviště asi 500 m vzdálené.

KIRCHENSTEG (kostelní lávka) – je malý mostek přes Metuji, řeka se zde musela přejít, pakliže místní lidé chtěli jít do kostela ve Stárkově.(lávka u Zajaců)

KIRSCHENLEHNE (třešňová stráň) – jak už název říká, vyskytovalo se zde hodně stromů třešní, pravděpodobně planých. Na pravé straně se Kirschenlehne uzavírala Ticháčkovou strání.

KLUTSCHANKA (Klučanka) – potok,který pramení na Ostaši a ústí zleva do Metuje. Na své cestě k Metuji potok několikrát křižuje pěší cestu na Ostaš. V zimě bývala Klučanka ve výši budovy W.Ticháčka přehrazena, takže se získával led k chlazení masa a piva a byla také vytvořena plocha na bruslení.

METTAU (Metuje) – řeka, která pramení v Raspenavě ve Slezsku a u Josefova se vlévá do Labe. Při jeho toku leží obce Dolní a Horní Dědov. Na levém břehu leží Dolní Dědov a na pravém Horní Dědov. Při jarním tání sněhu a po velkých deštích se řeka vylévá z břehů a napáchá velké škody.

PEISKEREI – les a tehdy i louky nahoře nad zastávkou Sophientalu (Sofiino údolí).

ROTKAPPENWALCHEN (muchomůrkový les) – malý pás lesa nad hřbitovem. Houbaři zde nacházejí hlavně červené muchomůrky. Po nich je tento les pojmenován.

SAFTKESSEL – louka, která byla pojmenována kvůli své podobě. Dříve býval v Dědově vyráběn likér z jalovce. Proto také bývala ves nazývána „Saft-Mohrem“,a chlapci z vesnice Mohren Softjunga.

SCHINDELMANNSQUELLE – zdroj, kde se dříve vyráběly šindele na střechy. Slovo šindel, které je v mnoha jménech lidí dokazuje, jak v té době býval šindel důležitý.

SCHOLZEREI – hospoda a řeznictví (u Slámu).Patřila k Sophientalu (Sofiino údolí. Zde bylo už na konci 16. století čepováno pivo. Pro hosty byl přistavěn prostor s tehdejší hudbou a hosté mohli hrát i karty.

DIE KLEINE SEITE (Malá strana) – je jméno obecní cesty. Cesta vedla od budovy Seidela Franze až k domu sochaře Allina (od Talabišků ke Kudláčkovým). Většina povozů cestu používala. Aby vyjela na Hemmhugel, musela přebrodit na mělkém místě u domu A. Allina (u Beranových), protože most tu ještě nebyl.

DER GRAUBE SUMPF – močál směrem ke Klobouku. Klučanka teče skrz močál. Je také ale možné, že bahno obcházela po okraji.. Cesta na Ostaš vedla přes močál, kde prý jednou jakýsi jezdec na koni se zde utopil (propadl do bahna).

TICHATSKELEHNE – Ticháčkova stráň. Dřívější kousek lesa. Vyskytovalo se tu spousta malin. Dojdeme sem po cestě, která vede uprostřed obce pod železnicí (pod viaduktem). Na druhé straně viaduktu už vidíme stráně před sebou a na levé straně jsou Ticháčkovy stráně a na pravé straně horní část hruškového svahu. Pod Birnenlehne se rozkládá Brunenlehne.

U KAPLE NAHORU – za kapličkou směrem k železnici. Spojovací cesta mezi Dědovem a Policí. Vedla podle kapličky. Protože to zde byl pro obyvatele markantní bod, byla cesta po kapli pojmenována.

Místní názvy v Horním Dědově

BUCKELWIESE – nerovná hrbolatá louka. Lidové rčení jí dalo název podle jejího vzhledu.

FICHTENWEG – smrková cesta (k Budiačom).Cesta, která vede do kopce. Na její pravé straně je les Fichtenwald, ten cestu pojmenoval. Umožňuje příjezd k pěti statkům na stráni a k dalšímu hospodářství, kterého půda leží už blízko Skalky, ale patří ještě k Dědovu.

FICHTELWINKEL – je to místo, kde Fichtenwald utváří oblouk a stojí zde pomník z války.

GASTHAUSPLATZ – místo před pohostinstvím Steinerovým, v lidové mluvě se říkalo Schenke.

GRENZWALD – hraniční les (nad Budiačovými). Toto jméno nesou lesy směrem ke Skalce.

HEMMHÜGEL – je kopec uprostřed obce. Vede přes něj obecní cesta. Kdo chtěl dříve převézt dlouhé kmeny přes kopec, musel zapřáhnout do vozu tři páry koní. Z toho důvodu tehdy lidí kopec objížděli.

JÜPNERLEHNE – stráň nad dvorem Jüpnerovým (Karlák). Zde se v zimě lyžovalo.

KREUZWEG – skutečná křížová cesta, která vede strmě kamenitou cestou nahoru. Ležela na stráni, která je protějškem hřbitova.

KREUZWEGLEHNE – stráň byla křížovou cestou rozdělena na jednotlivé parcely. Obyvatelé zde sušili seno pro své kozy.

KUHBERG – Kraví hora. Louky na kopci nad budovou Slovaka Ditricha.

PILZPISCHLA – je kousek lesa při cestě na Skalku. Roste zde hojně hub.

SCHNABELGRABEN – jámy, které tvoří hranici mezi statkem Pfeiferovým a Birkeho. Je zde cesta směrem na Bischofsteinu.

STEINRÜCKEN –jsou skály čnící nad vsí (na Birkeho kapličkou). Na jejích vrcholu byla menší rovina, kde dříve každé Velikonoce hrávali hudebníci píseň „Z mrtvých vstal Pán“.

UNTEN RUM – je pěší cesta mezi poštou a domem p. Weissové ( od Hladíků pod Pozděnou k Beranovým).

Z dějin

Osídlování Čech a Moravy začalo za vlády císaře Otty Velikého. Ten nechal v Praze zřídit biskupství a snažil se osídlit celou zemi. Od Prahy pak vycházeli do různých oblastí země členové řádu a zakládali kláštery, např. v Olomouci v r. 1603. Stále víc lidu s rozličným povoláním se usazovalo i v naší nejbližší domovině. Mýcení lesů a obdělávání půdy bylo pro první osídlence velmi těžké a namáhavé. Proto se mnozí z nich vzdali a táhli do jiných krajů, kde se měli lépe. Ve 13. a 14. století dosáhlo osídlování svého vrcholu. Kláštery a vládnoucí šlechta zvali nové osídlence do země. Byli to sedláci, řemeslníci a obchodníci. Ti založili mnoho obcí a měst proměňovali husté pohraniční lesy v úrodná pole a louky. Toho času vzniklo mezi mnoha jinými městy také město Broumov r. 1256. Obce byly zakládány podle německého způsobu. Budovy stály vedle sebe v řadě při silnici, nebo při potoce. Užitková plocha dvorů, polí a lesy začínaly hned za zahradami osídlenců. Tak vznikly dlouhé osady, které se často táhly i několik kilometrů. Často se dělily na Horní…. Dolní, nebo Střední obce. Tímto způsobem byl založen i Dědov (Mohren). Založení naší obce mělo svůj počátek asi okolo r. 1300. Tehdejší známé jméno obce bylo AHORNWALDE. Domníváme se dnes, že jméno vzniklo podle velkého počtu javorů, které zde rostly (Ahorn – javor). Osídlení začalo nejprve v kotlině, kde byla později postavena továrna p. Witticha a k ní patřící vily. Na této straně řeky (Metuje), která byla velmi rybnatá, byla postavena vila a na druhé straně byl hned les, ve kterém bylo mnoho divoké zvěře. Toto místo bylo velmi vhodné pro osídlení. Sídla se v krátkém čase množila do vnitřní části pozdější obce. Břeh Metuje byl také využit k osídlení a všechno pak propojeno silnicemi. Právě asi roku 1395 se tu již připomíná „Villa Diedova“.Tato obec patřila v tom čase k panství polickému. Zanesena však byla naše domovská ves teprve až roku 1354 pod jménem „Wes Javor“, což znamenalo vlastně ves Ahorndorf. Jméno Mohren, pod kterým jménem ves známe se objevilo poprvé teprve r.1652. Také Soft Mohren , jméno, které se používalo již v době založení. Tenkrát rostlo v okolí obce hojně jalovců. Rok po roce byly sbírány plody jalovce (Wacholderbeeren), dávány do velkých sudů k vykvašení a pak vaření. V následujících časech se panské nároky na Dědov měnily. Osídlení podle Metuje bylo rozděleno na jižní břeh Metuje a Dolní Mohren, které patřilo k panství polickému. Horní část Mohren patřila k městu Stárkov. Vzhledem k tomuto rozdělení nebýval život osídlenců jednoduchý. Muselo se tehdejšímu panství odevzdávat „tribut“ a současně docházelo k plundrování od rytířstva, které tudy projíždělo. Nejhorší plundrování bylo od rytířů z „Katzensteinu“. Ti měli svůj hrad na Bischofsteinu. Přes tyto veškeré potíže se lidé z Mohren nenechali ovlivnit a nadále obdělávali svá pole i dvory a zůstávali zde.



Významné události v Dědově

1585

- mor a cholera navštívily naše obce. Mnoho obyvatel padlo nemocem za oběť. Těžké krupobití a ostrá zima si vyžádaly další oběti. Pak následovalo několik let klidu a hojení škod.

1618

- 1648 - ve třicetileté válce museli lidé z Dědova opět vytrpět mnoho zla. Plundrování a vraždící vojsko pustošilo obec a uvrhlo ji do bídy. A sotva se zase občané vzpamatovali, přicházela jedna pohroma za druhou: kroupy, průtrž mračen, velká voda a velmi mrazivá zima. Potom zase byl suchý rok a špatná úroda.

1700

- bylo poprvé provedeno sčítání lidu v Horním Dědově, které patřilo městu Stárkov a Dolním Dědově Polici. Bylo celkem 154 obyvatel. Mrtví obou obcí nemohli být pohřbeni na svém hřbitově. Pohřbívání v Dolním Dědově se provádělo v Polici a mrtví z Horního Dědova ve Stárkově.

1700

- dnešní státní silnice, vedoucí přes Dědov. Je to takzvaná solní cesta, velmi frekventovaná od obchodníků mezi Stárkovem a Broumovem. Těžké vozy se solí měly potíže při průjezdu kopce Hemmhügel. Proto okolo něho objížděly skrze Dolní Dědov. V lidovém rčení se této cestě říkalo Die Kleine Seite (Malá strana) a je to dnes obecní cesta.

1711

- byla zřízena Die Scholzerei (hospoda u Slámu). Majitel byl pan Heinrich Scholz. Dostal svolení čepovat pivo, víno a šnaps. Také směl zaměstnat lidi pro zábavu. Zjednaný měl hosty bavit muzikou a hrou v karty.

1743

- když byla císařovna Marie Terezie korunována, začalo se se stavbou první továrny v Dědově. Sedlák i stavitel továrny byl pan Herr von Zwiga, Čech. Továrna se skládala z tkalcovny a barevny i apretury a mandlem dohromady. Vodní síla Metuje byla využívána pomocí vodního kola a turbíny.Pro obyvatele to byla větší možnost zaměstnání, výdělku a určitého sebevědomí.

1744

- rakouské a pruské vojsko táhlo během slezské války přes Broumovský výběžek a neušetřilo ani Dědov.

1755

- pan von Zwiga nechal postavit kapli sv. Anny. Vlevo a vpravo byly zasazeny lípy. Ty tam stojí dodnes. Byly sem dávány věnce a konány májové pobožnosti.

1791

- Dolní Dědov získal mlýn na obilí. Stavěla ho vrchnost z Police. Mlýn byl na vodní pohon, z toho důvodu byl postaven jez. Kanál byl dlouhý asi 250 m, aby byl schopný provozu.

1813

- Rusko a Prusko s Rakouskem se spojily proti Napoleonovi a začaly boje. Procházející ruské i pruské vojsko si bralo vše, co jim přišlo do rukou. Začátek dobrých obchodů pro tkalce lnu. V mnoha domech začala samostatná zařízení na tkaní lnu.

1813

- pan Von Zwida nemohl už továrnu udržet a musel ji prodat. Kupcem je nějaký pan Walter, pochází prý z panského rodu. Pár metrů od továrny si postavil vilu a kolem ní velký park. Ke všem budovám patří též statek, který zdědil pan Peisker. Je to zemědělská budova se 60ti ha půdy. Také zde k tomu patří vila s parkem. Právě tak k sídlu patří i Scholzerei.

1823

- ohnivá koule sjela do jednoho skalního převisu a hned prý zase zmizela. Prý to snad byl kulový blesk. Tehdejší obyvatelé si to vykládali jako špatné osudové znamení. Báli se zlých časů, války a těžké nemoci. Aby se neštěstí od Dědova odvrátilo, byla postavena Křížová cesta. Nachází se přesně na tom samém místě, kde byl spatřen kulový blesk.

1833

- objevila se cholera. Stovky lidí zachvátila a usmrtila. V Dědově jich bylo přesto dost málo. Bylo to, jakoby Bůh držel nad obcí ochrannou ruku. Z vděčnosti se občané rozhodli konat na Křížové cestě pobožnosti.

1860

- byl postaven Staudakreuz,tj.kříž z kamene. Stojí před vřesovištěm a obklopují ho dvě lípy (poblíž Hejdy).

1865

- staví se železnice z Meziměstí do Náchoda. Ve skalách nad Dědovem muselo být proráženo ve skále více míst. Stavba měla být hotova za deset let.

1866

- v prusko-rakouské válce přepadli pruští vojáci vícekrát i Dědov. Ukradli sedlákům dobytek a sebrali lněné tkaniny a příze.

1869

- byla postavena silnice přes kopec Hemmhügel. Těžké povozy to teď mají mnohem snažší. Přes Metuji byl navíc postaven také kamenný most.

1870

- v Scholzerei byla zřízena jednotřídní škola pro obě obce (u Slámu).

1875

- další kříže byly postaveny: jeden u školy a druhý u Birkeho.

1880

- obce zakládají společný spolek hasičů pod názvem“ Dobrovolný sbor hasičů v Mohren“. Také byla zakoupena nová ruční stříkačka.

1880

- ještě dva kamenné kříže byly postaveny: první u Seidla Antona (u Millerů) a druhý nad budovou p.Ungera (pod Hejzlarovými).

1884

- byla zřízena dvojtřídní škola a nastoupili také dva učitelé. Současně se rozhodlo a stavbě nové školy.

1892

- nová školní budova je dokončena a může sloužit.

1895

- u domu Antona Leiera byl postavem další kamenný kříž (u Krtičkových). Obě obce Dolní i Horní Mohren (Dědov) nyní patří pod farnost Wekelsdorf (Teplice). Byl postaven Peiskerkreuz (u Vlášků).

1900

- mlýn, který byl majetkem vrchnosti Police, byl prodán panu Seidlovi a ten ho přestavuje na pilu.

1907

- velké dešťové srážky způsobily, že stoupla voda v Metuji a způsobila velké záplavy.

1908

- pan Birke nechává postavit novou tkalcovnu.

1908

- založen hřbitov. Leží zpola na stráni mezi Metují a železnicí. Od nynějška budou zemřelí pochováni v Dědově a nikoliv v jiných obcích.

1910-1911

- pan Birke vystavěl nad svou továrnou kapličku.

1912

- pan Walter prodává svou továrnu a hostinec. Nový majitel je pan Wittich.

1913

- Dolní a Horní Dědov byl napojen na centralu Stromversorgnug (el. proud).

1917

- vyhořel selský statek Rinn a přitom dalších šest domů padlo ohni za oběť. Je to největší požár, jaký dosud v Dědově byl.

1918-1919

- hostinec „Zur Bude“ a nádraží Matha-Mohren ( nyní Metujské nádraží) byly od Dolního Dědova odděleny a přiřazeny k obci Žďár. Přitom Dědov ztrácí své nádraží a získává zastávku Sofienthal.

1918-1919

- byla prodána pila p. Seidla bratřím Augustu a Robertu Birkeovým. Ti stavějí novou turbínu a mřížoví.

1919

- dobrovolní hasiči v Dědově byli rozpuštěni a každá obec zakládá svůj vlastní spolek. Dolní Dědov získal novou ruční stříkačku.

1920

- Horní Dědov obdržel nový zvon. Byl vysvěcen od teplického faráře a zavěšen do školní budovy.

1926

- byl zřízen nový poštovní úřad. Stojí v Horním Dědově, jmenuje se ale Pošta Dolní Dědov. V prvním poschodí je obecní úřad Dolní Dědov.

1927

- byla založena kapela v Dolním Dědově, kapelníkem je Emil Schnabel. Bouře jako orkán napáchala v lesích mnoho škody, obzvláště byl zasažen kout „Högerhaus“ pana Ticháčka v blízkosti Klučanky.

1928

- 21 let od vybudování hřbitova byl nyní od Dr. Prokopa z Broumova vysvěcen. Současně vysvětil též hrobku rodiny Birkeho. Horní Dědov obdržel novou motorovou stříkačku a Dolní Dědov světí novou hasičskou zbrojnici.

1931

- bylo oslaveno pětileté jubileum Sboru hasičů.

1932

- Firma Kohorn rozšířila svůj podnik. Nyní budou též vyráběny umělé kůže( Kunstleder a Kunstofte).

1933

- Hudební spolek zřizuje Tanzplatz a nechává ho posvětit. Stojí za pekařstvím pana Krena( u Svobodů).

1934

- také Dolní Dědov dostal nový zvon. Našel své místo v Obecním domě. Kmotrovství převzala paní Wittichová. Jeden člověk, dnes neznámý, byl na dva dny zavřený, protože při svěcení farářem Posnerem z Teplic dělal randál.

1935

- ve Fiedlerparku (u Klučanky) bylo zřízeno jeviště a Klučanka má představovat jakési moře. Bude se hrát divadlo zvané“ Na bílém koníčku u Wolfgangova Moře“.

1935

- poprvé se konala v parku pana Witticha a přilehlých lukách slavnost Turnerů z celého okresu v naší obci.

1936-1937

- v obci řádí palič. Mnoho budov lehlo popelem. Mezi jinými Ticháčku dům(Brechhaus), dům von Paasch č.58, dům u dvora R. Allina, Birkeho Brechhaus a jedna stodola. Po dopadení viníka vyšlo najevo, že je to člověk ze sousední obce.

1937

- byla otevřena školka –Kindergarten (bývalý Galaňák).

1938

- silné průtrže mračen zvedly vodu v Metuji tak, že nebylo pamětníka podobné. Velká část Dědova byla zatopena a jeden dům těžce poškozen. Dobytek musel být vyveden na stráně. V jednom případě se dobytek zachránil dokonce vyvedením na střechu stodoly a stájí.

1939

- dne 8. a 9. září pochodovaly německé oddíly naší obcí. Náhle ustanovili hranici do středu obce. O týden později hranici zase přesunuli. Celá obec je nyní německá.

1940

- byl postaven pomník obětem války (Kriegerdenkmal) na Fiftenwinkel a vysvěcen. Kámen na něj byl přivezen z Bischofsteinu.

1941

- Dobrovolní hasiči z Dolního Dědova získali motorovou stříkačku, takže nyní má každý sbor svou vlastní.

1944

- první utečenci z východu přicházejí do kraje kolem Broumova a také do Dědova. Dobytek, který sebou mají je z velké části nakažen. Od nich se nakazil i dobytek v Dědově a zemědělci museli velkou část i svého vlastního dobytka nechat utratit.

1945–1946

- byla většina občanů německé národnosti odsunuta a do obce se přistěhovali české rodiny z vnitrozemí.



Železnice

Po dostavbě železnice z Meziměstí do Náchoda získal také Dědov vlakové spojení se světem, se kterým byla dosažitelný pouze po silnici. Stalo se tak r. 1875. Železnice se budovala velmi obtížně. Střídaly se zde nerovnoměrně stráně, kopce a údolí. V údolí budovat železnici bylo nemožné, proto inženýři vedli trasu přes kopce, srázy a svahy, což mělo za následek, že země musela být převážena z místa na místo a musely být postaveny mosty. Železnice vedla na straně Dolního Dědova podél toku Metuje v poloviční výši skalních srázů. Nad hřbitovem se musel provést klínový zářez do skal, aby byla trasa kratší. V lidové mluvě bylo toto místo nazýváno „Einschnitt“. Sotva 500 m dále museli dělníci opět kopec prorazit a kousek vedle vznikla v pozdějších letech zastávka „Sofienthal“ (zastávka Dědov).Mezi jednotlivými průrazy musela být trať navážkou zpevněna a často i podezděna. Aby lidé z Dědova mohli na svá pole, musely být postaveny čtyři mosty a dva přejezdy. Jeden most stál na hranicích katastru Teplic, dva další ve výši středu obce a čtvrtý se nacházel v tak zvaném „Unterdorf“ ( Pod obcí). Jeden přejezd byl na konci vesnice (u Lembejů), druhý u zastávky „Sofienthal“. Všechny mosty a přejezdy byly jen pro potřebu místních zemědělců a nikoliv pro veřejnost. Přechody a kanály na stráních při železnici musely být propracovány tak, aby shora stékající voda svah nepodemlela a neodnesla. Po deseti letech budování byly všechny práce ukončeny a nová železniční trať mohla být vysvěcena. Pro obyvatele to byl svátek. Nádraží Mohren se nacházelo v České Metuji. Mnoho lidí proto muselo půl hodiny jít, když chtěli k vlaku. Už před I. světovou válkou obdržel Horní i Dolní Dědov vlastní možnost nástupu a výstupu z vlaku pod názvem „Sofienthal“.

Z knihy o Policku lze usoudit proč železnice vede přes Dědov a ne přes Polici nad Metují.V roce 1873 začal se na Policku úsek dráhy Choceň-Broumov.Inženýři trasovali nejdříve trať od Hronova přes Žďárky k Nízké Srbské , pak od Kozínka ke Rzu a Lipce a přes Ledhujský katastr za polický hřbitov , kde mělo mít město Police svou stanici.Definitivní trasa však vedla proti všemu očekávání údolím Metuje , přičemž byl pod Petrovicemi vybudován tunel.Dvě hlavní příčiny proč trať nevedla do Police jsou tyto : v komitétu dráhy zastupoval broumovský a polický kraj J.Schoffel z Broumova , který se dal ovlivnit průmyslníkem Suidou z Dědova , aby trať byla vedena kolem Dědova a vrchnosti /klášteru/ nezáleželo mnoho na tom , aby trať vedla přes její pozemky na Policku.

Po roce 1945 nastává další etapa historie Dědova.Mnoho domů a usedlosti bylo zpustošeno špatným hospodařením .V dnešní době obývají obec většinou chalupáři.


Popsaná historie Dědova byla čerpána z různých dostupných pramenů.



Seznam domů a obyvatel obce Dědov – Javor

Dědov – Neder Mohren

Č.p. r.1940 r.1950
1 Birke Augustin Říhovi
2 hasičská zbrojnice
2a Dimter Josef Slámovi
3 Kren Ernst Svobodovi
4 obecní Slámovi
5 Dimter Josef Tobyškovi,Máslovi
7 Weisser Wenzel Vláškovi
9 Seidel Franz Talabiškovi,Jirkovi
10 Wittich Richard Venclovi
11 Jirků Josef Jirků
12 Zemánek Johan Šedkovi
13 Scholz Franz Páslerovi
15 Hlavatschke August Grecovi
17 Hlavatschke Wilhelm Kleprlíkovi
18 Leier Anton Krtičkovi
19 Peisker Franz Bernardovi
21(50) Wiesner Franz Zocherovi
22 Weber Emil Zajacovi
23 Schnabel Franz Bulínovi
24 Seidel Anton Millerovi
29 Reichel Wilhelm Balcarovi,St.statek
30 Allin Anton Matoušovi
31 Franze Franz Vojtěchovi
32 Kleiner Wilhelmine Kleprlík st.
33 Wolf Josef Kupkovi
34 Leppelt Anton Urbánkovi
35 Heinzel Robert Černý,Markovi
36 Allin Franz Jankovi
38 Umlauf Emil Smetanovi
27 Seidel Anton Stolířovi
40 Leier Josef Šrámovi
41 Hlavatschke Johann Kleprlík Bedřich
42 Wittich Richard Zásobovací základna
43 Tichatschke Wilhelm Tichatschke W.
44,45 Wittich Richard Zásobovací základna
46 Wolf Josef Lecnarovi
47,48 železniční zastávka
55 Wittich Richard Klučanka




Javor – Ober Mohren

Č.p. r. 1940 r. 1950
5 Sturmer Josef Budiačovi
7 Linhard Franciska Hartmanovi
10 Zemanek Johann Svědíkovi
11 Hartmann Anna Thérovi
14 Tasler Franz Tilerovi
15 Unger Josef Svobodovi (Vojtěch)
16 Tichatschke Josef Tilerovi (pod Pozděnou)
17 Wolf Josef Beranovi
18 Teuber Johann Kabátovi
19 Steiner Wenzel Holíkovi
20 Seidel Franz Prachařová
21 Berger Josef Franzovi
23 škola
24 Frenzel Franz Hrubí
25 Allin Ferdinand Valáškovi
26 Kafka Marie Huptychovi
27 Jupner Josef Konfederákovi
31 Friede Wilhelm Archlebovi
32 Mantel Josef Mantlovi
33 Heinzel Franz Weberovi
34 Birke Ernst Kardiakovi
35 Birke Julius Brandejsovi
37 Steiner Josef Hejnyšovi
38 Rinn Franz Wendlovi
39 Leier Alois Svobodovi (Ludvík)
40 Friede Marie konzum
44 Heinzek Antonie Hromádkovi
46 Heinzel Robert Baldrychovi
42 Allin Richard Valachovi
47 Weiss Filomena Vajsarovi
48 Heinzel Anton Trokšiarovi
45 Paasch Josef Skořenský
50 Slovak Alfred Ságnerovi
51 Leppelt Franz Jirků Josef
53 Hlawatschke Benedikt Hlaváčkovi
55 Allin Josef klubovna ČSM
56 Allin Richard Mudroch
59 Tasler Marie Ringlovi
61 Ullrich Anna Slanina
62 Hein Marie Pozděnovi
63 Jirku Franz Hejzlarovi
64 Scholz Josef Balcarovi
66 obecní Hejnyšovi (Jan)
67 Frenzel Margarete Houserová
68 Kral Jaroslav Polmanovi
69 - - - Tiefovi
70 Pfeifer Franz  
72 Birke August St.statek
73-75 Kohorn Josef Pozděnovi+Šturma Zdeněk+Školka
77 Slovak Alfred Nyklíčkovi
78 Jupner Richard Čermákovi
79 Weisser Mathilde Horákovi
80 pošta Národní výbor, Hladíkovi
81 Kohorn Josef Texlen

 

 

 

© Šturmovi | Všechna práva vyhrazena.

 

 

 

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
StaÄŤí si k jedné z tÄ›chto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 KÄŤ!
Objednat